Reklama

Krabičková dieta redaktorky Verči | Třetí týden se zrovna nepovedl

Někteří už to vědí, jiným se přiznám hned - tento týden se nesl ve znamení selhání.
12135

Začalo to střevní virózou, kterou jsme si v rodině prošli komplet všichni. Bylo mi jasné, že mé rozbouřené zažívání nezvládne nic kromě žaludečního čaje a piškotů, a tak jsem všechny pondělní krabičky a taky část úterních nechala radši být. A tak jsem místo zdravého a vyváženého jídla a zeleniny jsem do sebe ládovala prázdné cukry, zbytečné kalorie a taky jsem tím pádem přerušila mou odvykačku od sladkostí. 

Další fail přišel ve čtvrtek. Týden trvající nemoc u dětí, zavření doma, pár jobovek ohledně rekonstrukce našeho bydlení, hysterický záchvat obou prcků na nákupech a jídlo, které mi ten den úplně nesedlo - tohle vytvořilo ideální podhoubí pro mé druhé selhání. Padl mu za oběť čokoládový sněhulák Ferrero Rocher. A já jsem spadla do pasti mých starých zvyků - když je něco špatně, utěš se sladkostí. Máte to taky tak? Tenhle debilní vzorec chování, který si mnohdy neseme už z dětství. Uděláš si bebí, dostaneš dobrůtku, abys neplakala. Rozejde se s tebou první kluk, utopíš žal ve zmrzlině. A tak se to s námi táhne až do dospělosti. A právě proto - jak mi řekla Katka Šimková ze Zdravého stravování - je změna tak těžká. Protože je třeba zapomenout na zajeté zvyklosti, které jsou  v našem stravování (i v naší hlavě) mnohdy i celé roky špatně. 

A u mě je jídlo především o hlavě. Musím říct, že mám často po snězení krabičky pocit, že to nestačí, že potřebuju aspoň dvakrát tolik! Ale když se zamyslím a odbourám na chvíli hlavu, cítím, že tělo je vlastně nasycené. Hlava má hlad, ale tělo ne. Někde jsem četla, že pokud se člověk déle jak 3/4 roku přejídá, mozek si to uloží a takovému člověku už nikdy nebude stačit normální porce. Už se vždy bude cítit hladový. Tak to je i moje story. Myslela jsem si, že při této krabičkové dietě budu muset bojovat s hladem, nechutí ke zdravým potravinám, svou závislotí na sladkém a teď vidím, že největším nepřítelem nejsou malé porce blanšírované zeleniny místo vepřového kolene a čokolády, ale moje hlava a léty zajeté (zlo)zvyky. 

Na druhou stranu musím objektivně říct, že ze všech mnou zatím vyzkoušených “diet” (A že jich už za ty roky bylo!) je tato jednoznačně nejpříjemnější. Jídlo mi až na občasné výjimky fakt chutná, hlad objektivně nemám, tělo není ošizené o živiny a tím pádem by mu ani neměl hrozit jo-jo efekt. Po jídlech nejsem nafouknutá ani unavená, zažívání šlape jak švýcary a cítím se i o něco lehčí. A co je taky skvělé je to, že několik mých sledujícíh na Instagramu šlo do krabiček od Zdravého stravování taky, takže si píšeme, podporujeme se a nejsme na to samy, což je to fakt super! Takže milá hlavo, tohle všechno si uvědom a nebojkotuj mi to! 

Reklama
sledujte nás na instagramu
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama