Reklama

ROZHOVOR S KOVYM | O knížce, cestování i práci

Aneb co se nevešlo do čísla plného influencerů...
11482

Sehnat tě na rozhovor byl trochu oříšek. Dostaneš se někdy k přečtení všech mailů a zpráv na sociálních sítích?

Od kamarádů určitě. Pak mi chodí desítky žádostí o zprávy denně na Messenger, na Instagram i mailů. Těch kanálů, kam se to valí je spousta a stíhám jen pár z nich. Maily se snažím číst, mám pár dní zpoždění, ale dělám, co můžu abych to přečetl vše.

A jak je to s komentáři pod videi, kterých jsou tisíce, pročítáš je všechny?

Jo tam většinou projdu po pár dnech úplně všechny, protože mě zajímají reakce od diváků a tohle je super feedback. To mě baví.

V listopadu ti vyšla knížka, o kterou je neuvěřitelný zájem. V jakém nákladu jsi ji vydal a kolik kusů se už prodalo?

Nevím, o čem smím a nesmím mluvit kvůli smlouvě. Náklad byl v desítkách tisíc, prodeje jsou super, z čehož mám radost. Ještě větší radost mám ale z toho, že se ta knížka líbí. Není to produkt nějakého ghostwritera, na kterým by byl nalepený můj obličej, abych si vydělal peníze. Napsal jsem jí celou sám. Dal jsem do ní kus sebe, je psaná od srdce a lidi to snad oceňují.

Kdy tě poprvé napadlo, že bys chtěl vydat knížku a jak dlouho pak trvala její celková realizace?

Napadlo mě to už dřív, protože v zahraničí se to hodně dělá. Pak jsem měl schůzku s paní z vydavatelství, která mi to nadhodila. Ta mě hodně motivovala k tomu, abych to udělal. Měla pocit, že mám co říct. Bez ní bych to možná tak rychle nezvládl. Když jsem začal, mě jsem pocit, že nemám co vyprávět, ale pak jsem napsal pár dalších kapitol a rozjelo se to.

Jsi zvyklý své myšlenky podávat ve formě videí, bylo pro tebe těžké přeorientovat se na psanou formu, nebo to šlo snadno?

Bylo to jiné. Hrozně mě to bavilo. Ve spoustě věcí jsem se mohl víc otevřít, než kdybych to říkal na video. Vždycky si dělám srandu, že jsem ušetřil za psychologa, protože to byla taková terapie, návrat ke kořenům.

Jak dlouho trvala celá realizace knihy?

Dohromady osm měsíců. Neproduktivnější jsem byl v LA, kam jsme se s kamarádem na pár měsíců přestěhovali. Tam bylo hodně inspirace.

Tvá videotvorba je neobvyklá především zaměřením na politiku. Máš obrovskou fanouškovskou základnu, tušíš, jaký na ní mají videa dopad? Máš feedback?

Jojo mám. Tím, že jsem první politické video udělal už dva roky zpátky, tak za mnou dneska už často chodí lidi, že to pro ně byl kdysi první impuls, díky kterému se o politiku začali zajímat. Dneska jsou z nich aktivisté, mladí politici, nebo lidi, kteří nejsou slepí k tomu, co se kolem nich děje. Spousta lidí se na to koukali z rodiči, nebo i rodiče to pouští dětem.

V knížce říkáš, že drtivou většinu peněz utrácíš za cestování. Jaké místo tebe nejvíce ovlivnilo či zaujalo?

Největší dojem ve mně zanechal Írán. Byl to jeden z nejlevnějších zájezdů vůbec a jeden z těch, kterých jsem se nejvíce bál. Člověk si kvůli médiím s Íránem spojí spoustu negativních věcí jako válka, islámský stát, terorismus. A pak do té země přijedeš, bavíš se s místními lidmi, kteří jsou neskutečně kulturně vzdělaní, mají historii a jsou velmi inteligentní a stejní jako my. To zatřáslo s mým vnímáním naší země v celosvětovém kontextu. Ne, že bych si představoval blažené soužití všech, ale poprvé jsem měl pocit, že nahlížím za mediální obraz, který vůbec není odpovídající realitě.

Co tě tam překvapilo úplně nejvíce?

Kolik věcí je stejných jako u nás. Například s jednou holkou, se kterou jsme se tam potkali jsem měl pocit, že mám víc společného než s mým sousedem. Což je zvláštní, protože vyrůstala úplně v jiný kultuře s jiným náboženstvím. A pak zjistíme, že máme rádi úplně stejné věci, koukáme třeba na stejný seriál.

Je nějaká země, která tě naopak zklamala?

Dubaj a Abú Zabí. Nemám úplně rád tyhle umělé Disneylandy. Jsem rád, že jsem to viděl, ale nemám touhu se tam vrátit.

V rámci tvých cest si navštívil i zimní olympiádu v Pchjongčchangu s kým si tam cestoval?

Tam jsem jel se sponzorem s Českou spořitelnou jmenovitě, což bylo super, protože jsem se mohl podívat na takovou akci. Musím přiznat, když jsem to viděl s odstupem, tak by to pro normálního turistu byl velmi drahý výlet.

Můžeš říct, jak se přibližně ceny pohybují?

Například vstupenka na Samkovou, by člověka přišla na 2 800 Kč a na slavnostní zahájení 12 000 Kč. Ceny jsou vysoké a přemrštěné i ubytování a doprava, což je podle mě škoda, že se to neotevře pro širší veřejnost. To mě mrzí, že olympiáda upřednostňuje výdělek nad dostupností.

Kde jsi bydlel a jak to vypadalo v olympijské vesnici?

To bylo hrozně vtipný. Pod olympijskou vesnicí si člověk představí nějaké domky, ale byly to 3 obrovské věžáky. Tři u moře a tři v horách. Ty byty, ve kterých olympionici bydleli už byli dávno prodané Korejcům. To je velké téma, co s tím po skončení olympiády, tak bylo super, že už to mají vyřešené. My jsme ale bydleli tedy na hotelu kousek dál.

Jaké bylo korejské jídlo?

Skvělý! Mě hrozně baví se vždycky vypravovat mimo turistické trasy za jídlem, takže jsme opět skončili v několika restauracích, kde na nás pomalu koukali jako na zjevení, protože tam nemají jediné písmenko v latince. Jediný, co vidíš jsou ceny v jenech a občas obrázky jídel. Tady nám například přinesli obrovskou pánev, na které lezla chobotnice. Tu polili horkou vodou a ona před námi zemřela. Což byl strašný zážitek, ale nakonec to bylo výborné.

Máš nějakou čistě tvoji osobní originální vzpomínku z olympiády, která ti utkvěla v paměti?

Samozřejmě spousta věcí ze sportů, ta atmosféra byla úžasná. Ale nějaká osobní vzpomínka zpětně byla nejlepší mimo olympiádu. Vyrazili jsme na lokální tržnici a místní asi šedesátiletá Korejka mě vyzvala abych se sní utkal v házení dřevěných šípů do květináče. Což bylo super, vyhrál jsem 1:0 a dostal jsem vonný pytlíček. Tak jsem alespoň takhle měl trochu pocit, že jsem reprezentoval Českou republiku.

Měl si někdy klasickou práci, nebo sis rovnou začal vydělávat svojí tvorbou?

Dělal jsem v lanovým centru a měl jsem i pár menších brigád, ale regulérní práci ne. Už proto, že jsem začal natáčet v 16 a uživit se tím jsem byl schopen v 18.

Můžeš čtenářům popsat, jakým způsobem si youtuber vlastně vydělává?

Několika způsoby, prvním jsou reklamy, které se zobrazují videí, ať už vedle nich nebo před nimi. Různé upoutávky a bannery. Druhý způsob jsou trika, náramky, batohy, ponožky, toaleťák… Prostě merchandise. Pak jsou to spolupráce se značkami, které se objeví ve videu. Tato forma spolupráce je podle mě pro drtivou většinu youtuberů největším zdrojem příjmu. A posledním způsobem jsou různé projekty kolem jako písničky, knížky a tak, což dohromady vytváří celkový příjem.

Knížku už máš, uvažuješ ještě o nějakém rozšíření „značky“ Kovy?

Momentálně nevím, určitě nechci lidem dát jen potištěné triko, za které bych si řekl nekřesťanské peníze. Když už bych dělal merch, tak bych to chtěl budovat jako značku s přidanou hodnotou.

I v Čechách již existují agentury, které blogery a youtubery zastupují, přemýšlel si, že se do nějaké zapojíš?

To byl velký boom před pár lety, kdy si agentury exkluzivně zapisovaly youtubery a oni pak nemohli spolupracovat nějak jinak. Ale jelikož jsem studoval marketing a baví mě to, tak si to všechno dělám sám. Mám tak to štěstí, že si můžu vybírat jen to, co mě baví a dává mi to pro videa smysl. Mám nezávislost a získávám praxi ve vyjednávání a ve vymýšlení konceptů.

V knížce jsi také psal, že ti někdy v rámci spolupráce nabídnou, ať si vybereš jakoukoliv destinaci a oni se o finanční stránku postarají, to funguje jak?

To byla zrovna spolupráce s jazykovým kurzem, tudíž jsem měl možnost si vybrat, kam se vydám. Nedávno byla kampaň, kde mi řekli, ať si vyberu, kam chci letět, my ti to zaplatíme a dáme ti peníze navrch, když odpromuješ náš produkt. Já si ho nechal zaslat, vyzkoušel jsem ho a byl jsem tak nespokojený, že jsem to odmítl. Nebyl bych schopen propagovat něco, co se mi nezdá. Bylo by mi líto, kdyby si to můj fanoušek potom koupil a nebyl spokojený.

Studoval si marketing a PR na Univerzitě Karlově, proč si studium ukončil? Už tě neposouvalo dále?

Přišlo mi to v určitých aspektech odtržené od reality, což asi u školy nejde jinak. Ale dalo mi to hrozně moc, to musím říct, studoval jsem tam 3 semestry a potkal spoustu šikovných lidí z praxe a otevřelo mi to nové cesty, ale už jsem necítil, že ten čas, co bych tam strávil by mi dával smysl. V tuhle dobu čas raději na plno investuju do jiných projektů spojených s YouTube, dokud to frčí a vzdělání vyřeším až to opadne.

Přemýšlíš do budoucna i o jiném povolání? Nebo vidíš v YouTube jistotu i do budoucna?

Občas jezdím přednášet na střední a vysoké školy a zrovna se mě jeden kluk zeptal, jestli mi nevadí, že žádnou jistotu nemám. Protože jsem mluvil o tom, jak se internet mění a platformy vznikají a zanikají. A jsem se zeptal „Kdo z vás si je jistý svojí budoucností“ a nepřihlásil se vůbec nikdo. Beru to tak, že dnes nic moc jisté není. Někomu to vadí, já to beru tak, že je alespoň sranda. Kdybych věděl, co budu dělat příštích 10 let, tak by to byl pěknej opruz.

 

 

sledujte nás na instagramu
Reklama
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama